V odborné češtině se jedná o „hypoaktivní poruchu sexuální touhy“. Touto poruchou trpí nejčastěji ženy. Svým okolím jsou považovány za frigidní, tedy odmítající sex. Porucha může mít psychické i fyzické příčiny.
Když se chcete milovat, ale necítíte to tak
Termín frigidita pochází z latinského frigidus (= chladný).
Hlavními příznaky jsou nechuť k milování a absence erotických představ nebo dnů, které se objevují po dobu minimálně 6 – 8 měsíců.
Podstatou frigidity je pohlavní netečnost, žena jeví velice malý nebo žádný zájem a pohlavní styk. Ženy současně také nepociťují sexuální vzrušení, nereagují na dráždění pohlavních orgánů a nejsou schopny dosáhnout orgasmu.
Nemusí být od začátku života
Frigidita se může vyskytovat od počátku pohlavního života nebo může být způsobena až v jeho průběhu. Nejčastějšími příčinami jsou těžký porod, interupce, nemoc či psychické trauma. Porucha může mít psychické i fyzické příčiny.
U frigidity hraje určitou roli také nadměrná tvorba hormonu prolaktinu, který je zodpovědný za tvorbu mléka (kojící ženy jsou méně sexuálně vzrušivé). Dále se může frigidita pojit i s poruchami štítné žlázy a nadledvinek, depresemi, gynekologickými záněty, nádory či diabetem.
Hlavním způsobem léčby frigidity je odstranění stresujících faktorů prostřednictvím psychoterapie. Dále lze využít provozování autoerotiky, masturbační techniky, podporu na zvýšení libida pomocí četby erotických knih a časopisu. Doporučeno je také využívat erotické pomůcky.
Bez porozumění se zlepšení nedosáhne
Zásadním faktorem je však plné porozumění a fungující vztah s partnerem.
Důležitá je komunikace s partnerem, vzájemně si povídat o svých citech, hledat erotogenní zóny a využívat i různé další metody mimo koitálních technik (např. orální sex).
Za zmínění stojí i praktikování Kegelových cviků, které slouží k posílení svalů v okolí pochvy, močové trubice a konečníku.
