Termín homosexualita (z řeckého homo = stejný; sexus = pohlaví) označuje sexuální, romantickou a erotickou přitažlivost k osobě stejného pohlaví. Nositel mužské homosexuality (náklonnost muže k muži) je gay, naopak u žen je taková nositelka lesba.
Milovník svého pohlaví
Homosexualita může vzniknout též z pouhého čistého, oddaného a dlouhotrvajícího přátelství, a to aniž by si to prvotně transformující se strana do své potřeby sexuálního aktu uvědomila. Minulost hrozbu homosexuality přisuzovala lidem, žijícím v celibátu, vdovám a vůbec osamoceným lidem, dnes se v mnoha státech osoby stejného pohlaví smí úředně a bez hanby oddat.
Termín homosexualita je poměrně moderní a objevil se až ve třetí čtvrtině 19. století. Například ve staré češtině se pro gaye užívalo označení samcoložníci.
Latentní homosexualita
Nevědomá (latentní) náklonnost ke stejnému pohlaví může být prvním ukazatelem.
Dřívější názvy pro homosexualitu byli uranismus, psychický hermafroditismus, inverze nebo homoerotika a ještě do 20. století se jednalo o duševní poruchu.
Historie homosexuality
Jednou z prvních zmínek o homosexualitě se setkáváme v Egyptě okolo roku 2.400 př. n. l., kde byli dva Egypťané na malbě zobrazeny v nejintimnější pozici, jež byla v Egyptě dovolena (tj. „eskymácký polibek“ – nos se dotýká nosu).
Indiánské kmeny v Jižní Americe naopak uznávaly koncept „člověka se dvěma dušemi“. Pokud si jedinec uvědomil, že se v něm skrývá duše opačného pohlaví, dal to svému okolí na vědomí. Společností byl přijat a zařazen mezi muže/ženy dle toho, co preferoval.
O homosexualitě psali také starověcí čínští učenci a akceptovali ji i indičtí hinduisté.
Naopak v islámském světě je však homosexualita přísně zakázána a křesťanský svět se k ní mnoho let stavěl odmítavě.
Dříve symbolem plné mužnosti
Pro muže v antickém Řecku bylo zcela normální věnovat lásku ženám i mladým chlapcům (tzv. pederastie). Z toho vyplývaly dvě výhody – starší byl mladému muži učitelem a zároveň tato situace přispívala ke kontrole plodnosti.
V antickém Římě se k homosexualitě stavěli otevřeně. Téměř každý římský císař měl svého milence.
Teprve až křesťanský císař Theodosius I. v roce 390 vydal první zákony, které homosexualitu zakazovaly.
Ve starověku byla homosexualita trestána kastrací, oproti tomu v Řecku byla symbolem mužnosti, kdy vlastnit 14-25 letého chlapce bylo společensky významným postem, ať už pro jeho majitele, tak pro samotného sexuálního otroka.
Jakkoliv se v historii objevují zmínky o mužské homosexualitě, naopak o ženské homosexualitě se téměř nemluví. Jednou z několika málo výjimek je řecká básnířka Saphó.
Celkový vztah k homosexualitě se lišil napříč Evropou, v polovině 13. století však byla zakázána ve většině evropských zemích pod trestem smrti.
V osvícenské Francii byl již v roce 1791 zrušen zákaz homosexuality. Ovšem trvalo ještě téměř 100 let, než v Německu vznikla první organizace, která bojovala za práva homosexuálů. Ve 20. století se postupně šířila snaha o zrovnoprávnění homosexuálů napříč státy západního světa. V roce 1961 byla homosexualita dekriminalizována také v Československu.
Zatímco v muslimských zemích mají pro homosexuály jen minimum pochopení, hlavní město židovského státu Izrael, Tel Aviv, je považován za hlavní město gayů na Blízkém východě.
Kde vzniká homosexualita?
Již od dob, kdy vznikl samotný pojem homosexualita, se začali vědci dohadovat, co předurčuje sexuální orientaci jedince. Zda se jedná o predispozici vrozenou, ovlivněnou kulturně, výchovou nebo společností.
Mnoho odpůrců sexuality často prohlašuje, že sex mezi jedinci stejného pohlaví je nepřirozený. Ovšem sama příroda ukazuje něco jiného. Přes 1.500 druhů zvířat od primátů až po červy má občas sklony k homosexualitě. Na druhou stranu je současně znám jen jeden jediný druh, kde samci s homosexuálními sklony vyloženě odmítají páření se samicemi. Jedná se o ovce domácí.
Do současné doby nebyla žádná výše zmíněná příčina dokázána.
Většina vědců se však přiklání k názoru, že homosexualita není nemoc a jedinec díky ní není nijak nepříznivě ovlivněn. Současně také většina vědců nedoporučuje psychologickou snahu o změnu sexuální orientace, opačné snahy by mohly vyústit ve vážné psychologické trauma.
Kolik se mezi námi homosexuálů?
Odpovědět na tuto otázku není zcela jednoduché. Hlavním důvodem je fakt, že ne každý, kdo je sexuálně přitahován osobou stejného pohlaví, je ochotný to veřejně přiznat.
Dle průzkumu americké organizace z roku 2013 je celých 20 % jedinců sexuálně přitahováno osobou stejného pohlaví. Ovšem výsledky nejsou zcela průkazné, protože probíhal jen v USA.
Homosexualita a společnost
Dlouhá staletí se museli homosexuálové vyrovnávat s diskriminací ze strany společnosti. Především díky tomu po celém světě vznikaly různé organizace hájící jejich práva a zájmy. I v České republice taková organizace vznikla.
Jednalo se o organizaci Gay iniciativa v ČR, ovšem organizace byla poté, co v roce 2006 došlo k přijetí zákona o registrovaném partnerství, rozpuštěna. V současné době tak existuje jen jako neformální uskupení.
Mezi aktuální otázky tížící homosexuály i nadále zůstává:
- Homoparentalita – mají homosexuální páry právo vychovávat děti?
- Homosexuální svazky – mají homosexuálové právo uzavírat manželské svazky jako heterosexuální páry?
